Přišla jsem na svět v Kladně v květnu 1965 v rodině keramičky Jany Přibylové a nediplomovaného vědce Antonína Přibyla. S odstupem času nepochybuji, že jsem se jako keramik už narodila. Odolala jsem lákavým vizím prarodičů, stát se letuškou či lékařkou. Pilně jsem jezdila s maminkou do keramické dílny v Chuchli, kde pracovala a pronikala jsem tak do taje tohoto špinavého řemesla.

Hlína mi od mala doslova voněla, svou vůni měly i glazury (každá jinou), rozpouštědla a preparáty drahých kovů. Keramickou školu v Bechyni, jako má matka Jana, jsem ale nestudovala. V roce 1983 jsem absolvovala Střední uměleckoprůmyslovou školu v Praze 3, obor průmyslové výtvarnictví-tvarování hraček. Bechyňskou keramickou školu mám tedy tak říkajíc z druhé ruky mé matky Jany, která mne do řemesla zasvětila. Po maturitě jsem pracovala dva roky v Archeologickém ústavu ČSAV, krátce ve Filmovém podniku jako uvaděčka a dvakrát za sebou jsem byla i výtvarným pedagogem. Sedm krásných a poučných let mi bylo dáno pracovat jako externí redaktorka v Českém rozhlase. Asi od roku 1989 se věnuji volné tvorbě. Je pro mne velmi důležité, aby věci, které vytvářím, byly nějak užitečné, a to třeba i více způsoby, aby "něco dělaly". A tak v mém ateliéru vznikají vázomísy, svícny s hodinami a barometry, zrcadla s hodinkami, vodotrysky a lampy. Zajímavostí jsou Hodiny s vodotryskem, na které mám dokonce (skoro)"patent". K drobnějším pracím patří vázy, mísy, svícny a poháry, k nejdrobnějším šperky. Inspiruje mne vše, co potkám v přírodě, nebo v ZOO, listí, kamení, tvorové i netvorové a různé potvory.